Je asertivita v manažerské praxi vždy správná volba?

Asertivní manažer neříká všechno, co si myslí, a nenechá si všechno líbit. Umí jasně formulovat, co potřebuje, a přitom zachová respekt k druhé straně. Často se zaměňuje s tvrdostí, ale je to spíš schopnost říct ne bez útoku a ano bez pocitu viny. Přesto nefunguje na každou situaci stejně a někdy je rozumnější zvolit jiný styl. Následující rozbor ukazuje, kdy asertivita pomáhá, kdy narazí a jaké techniky použít.

Pasivita, agrese a asertivita: tři různé reakce

Pasivní manažer se vyhýbá konfliktu, nechává si zadávat úkoly navíc a hromadí nevyřčené výhrady. Agresivní prosazuje svůj názor na úkor ostatních a lidé se mu bojí odporovat. Asertivní říká, co potřebuje, a nechává prostor pro odpověď.

Rozdíl poznáte na jednoduché situaci: podřízený odevzdal zprávu s chybami. Pasivní ji potichu opraví sám, agresivní ho před týmem pokárá, asertivní s ním promluví a řekne, co přesně chybí. Výsledek je pro všechny nejpoužitelnější.

Asertivita není povaha, ale soubor dovedností, které se dají trénovat. Začíná vědomím vlastních potřeb a hranic. Pokud je neznáte, těžko je vysvětlíte druhým.

Kdy asertivita opravdu pomáhá

Nejčastěji při zadávání úkolů a stanovování priorit. Jasné zadání obsahuje cíl, termín a očekávaný výsledek. Nejasné zadání se vrací jako chyba nebo zpoždění.

Pomáhá také při odmítání. Manažer, který přijme každý požadavek shora, přetíží tým a nakonec nesplní nic. Slušné, ale pevné "tohle teď nestihneme, můžeme to udělat po dokončení projektu" chrání kapacity i důvěryhodnost.

Třetí oblastí je zpětná vazba. Konkrétní popis chování bez hodnocení osoby funguje lépe než obecné výtky. Místo "jsi nespolehlivý" řekněte "ve třech posledních případech jsi předal výstup po termínu".

Techniky, které se dají použít hned

Technika JÁ-výroků popisuje dopad bez obviňování: "Když přijdeš na poradu pozdě, nemůžeme začít a ztrácíme čas." Říkáte, co vidíte a co to způsobuje. Druhá strana nemá důvod se bránit.

Technika porušené gramofonové desky se hodí, když se někdo opakovaně vyhýbá odpovědi. Klidně opakujete stejnou větu, třeba "potřebuji tuto zprávu do pátku". Nezvyšujete hlas ani nepřidáváte nové argumenty.

Třetí je odložení odpovědi. Pokud vás někdo zaskočí požadavkem, nemusíte odpovídat hned. Věta "rozmyslím si to a ozvu se zítra" zabrání unáhleným ano i ne.

Příklady z každodenní praxe

Zaměstnanec žádá o zvýšení platu, ale firma nemá prostor. Asertivní odpověď uznává jeho přínos, vysvětlí omezení a nabídne konkrétní krok: rozvoj kompetencí, odpovědnost za projekt nebo nové hodnocení v dohodnutém termínu. Vyhne se prázdným slibům.

Kolega z jiného oddělení opakovaně žádá vaše lidi o pomoc, aniž by to předem domluvil. Můžete říct: "Rád pomůžeme, ale prosím domluvme to se mnou, ať vím, na čem lidé pracují." Zavedete pravidlo a nikoho neurazíte.

Podřízený veřejně zpochybní vaše rozhodnutí. Nereagujte hned obranně, poděkujte za názor a nabídněte rozhovor po poradě. V soukromí pak můžete vysvětlit důvody a vyslechnout námitky.

Kdy asertivita nestačí nebo nepatří na stůl

V krizové situaci, jako je požár, havárie nebo bezpečnostní hrozba, je potřeba jasný pokyn bez diskuse. Vysvětlování a hledání shody přijde až po zvládnutí situace. Rychlost má přednost před souhlasem.

Nefunguje ani tam, kde druhá strana nehraje fér. Pokud někdo zneužívá vaši slušnost nebo porušuje pravidla, je třeba přejít k formálním krokům, jako je písemné upozornění či konzultace s personálním oddělením. Asertivita není náhrada za pravidla.

Berte ohled i na kulturu firmy a zvyklosti týmu. Co je v jednom prostředí přímé, může jinde působit tvrdě. Upravte formu podle situace, ne podstatu.

Omyly, které asertivitu kazí

Prvním omylem je představa, že asertivita znamená vždy prosadit svou. Cílem je dohoda, ne vítězství, a někdy znamená ustoupit. Ústupek z vlastního rozhodnutí je silnější než tvrdohlavost.

Druhým omylem je používání naučených frází bez skutečného zájmu. Lidé poznají mechanické věty. Technika bez respektu k druhému působí manipulativně.

Třetím je očekávání okamžitého výsledku. Změna stylu komunikace vyžaduje čas a týmu trvá, než si zvykne. Začněte jednou situací týdně, třeba jedním jasným odmítnutím, a postupně přidávejte další.

Zdroje

• Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
• Hospodářská komora České republiky